Чешский перевод О. Либертина
Источник: Slovo o pluku igorově / přel. Otto Libertin. Praha: Lyra Pragensis 1978.
- 1. Lidé
není už čas
starými slovy
začít
truchlivý zpěv
o hrdém tažení
Igora
Svatoslavova syna
vnuka
Olega
Hořeslava - 2. Příběhy
zazněte tak
jak jste se skutečně staly
vzdejte se krásy
dávných
vidění Bojanových - 3. Veliký Bojan
věštec
když chtěl
někoho slavit
pustil své myšlenky
s větrem do korun stromů
po stepi s lačnými vlky
nad mraky na orlích křídlech - 4. Říkával
že pamatuje
čas velkých válek
první spory rodů
Tehdy
deset sokolů pouštěl
do hejna labutí bílých
první již uchvátili
zapěla píseň
o Jaroslavu Moudrém
který dal zemi zákon
o jeho bratru
chrabrém Mstislavovi
o jeho vnuku
Romanovi Sličném
posledním vládci
ztracené Tmutarakaně - 5. Bratři
nepouštěl sokoly
Bojan
do hejna labutí bílých
kladl své prorocké prsty
na hrdla napjatých strun
a ony
živé
samy zpívaly slávu velikých knížat - 6. Nechme svá slova
bloudit po hradbách věků
přehlédnout úděl dob
stát času
tváří v tvář
ode dnů prvních knížat
až po dny Igorovy
Igora Svatoslaviče - 7. který rozum spoutal dravou vůlí
mužností svoje srdce opanoval
jat duchem války
vede chrabré vojsko
za řeku Sulu
do země Polovecké - 8. Tehdy
z jasného nebe
na vojsko
padl
paprsek tmy
Igor
obrací
zářivý zrak
do tváře
černému slunci
po přilbách táhne
přízračný svit - 9. Průrvou noci
zazněl
knížecí hlas - 10. Družino
moji bratři
i zemřít
se dá slavně
Smrt
je lepší
než život
beze cti - 11. Pusťme uzdu
nedočkavým
koním
jeďme k modrým břehům
velikého Donu - 12. Touha
napít se přilbou
vody
z velkého Donu
sežehla knížeti rozum
zastřela
neblahou předzvěst - 13. Rád první
řekl
zlomím svoje kopí
o štíty
mužů
Polovecké země
Ať vedle sebe
padnou
naše hlavy
nebo zvítězíme
na březích
mocného Donu - 14. Ó Bojane
slavíku dávných časů
Ty bys měl o té výpravě zpívat
toulat se myslí stromem věčných představ
vyletět duchem nad mlčící mraky
Potkával bys stopy kroků Trojanových
šlépěje dějů na hladině času
dohlédl konce obou půlí věku
spatřil osud země
od nížin až k horám - 15. Takto by zazněla
píseň
o smělém Igorovi - 16. Nežene
divoká - 17. bouře
sokoly
svobodnou stepí
Mrak
kavek poloveckých
letí
k modrému Donu - 18. Nebo takto bys zpíval
Potomku boha pastýřů a písní
Bojane
Velesův vnuku - 19. Koně ržou za Sulou
Kyjevem zvony hlaholí
v Novgorodě řve polnice
nad Putivlí
burácí prapory
Polnice řvou
prapory vlají
Igor čeká bratra
milého Vsevoloda - 20. Říká mu Vsevolod
kurský a trubčevský vládce
pro svou odvahu zvaný
Divoký Býk - 21. Můj pane
můj bratře
mé světlo
jediné slunce
Igore
Severo-Novgorodský
Ty i já
jsme téhož rodu
jsme
Svatoslaviči - 22. Sedlej bratře
rychlonohé koně - 23. moji jdou
už z Kurska osedláni - 24. V mé družině
jsou
chrabří bojovníci
v třeskotu trub narozeni
hrotem kopí odkojeni
v přilbách kolébáni
v bitvách vychováni - 25. cesty klestí
rokle znají
stržemi se prosekají
v ruce
luky napjaté
toulce otevřené
střely nasazené
šavle vytasené - 26. jako
lační vlci
letí krajem
za svou ctí
a slávou
a svého pána - 27. Kníže
vstoupil
do zlatého třmene
cválá
sirou stepí
ptá se na svůj osud - 28. Do cesty
slunce
vstoupilo mu tmou - 29. Sténavá noc
bouří
probouzí ptáky
skučí
zděšená zvěř - 30. král noci
Div
vztyčil peří
na větvi mrtvého stromu
rozestřel křídla
křičí
Varovný hlas
letí
nepřátelskou zemí
burcuje
Volhu
kraj mezi moři
Surož
Krym
ústí Donu
i tebe
Tmutarakani
Igorův sne - 31. Ze všech stran
valí se vojska
k ústí velkého Donu
Vozy Polovců
skřípou
hučící nocí
jako když
splašené
labutě
kvílí
Igor
vjíždí
v čele vojska
do poloveckých stepí - 32. Už
se lační ptáci
slétají na hostinu
vlci vyjí
blížícímu se zmaru
orli skřekem zvou
zvěř kosti ohlodávat
lišky štěkají
na červeň
ruských štítů - 33. Ó
rodná země
už jsi za horami - 34. Dlouho spí noc
v červáncích - 35. zvolna svítá
do polí
padá mlha - 36. umlkl
slavičí zpěv
zahovořily kavky - 37. Celou noc
kráčí tmou
hradba červených štítů
Vojsko jde dobýt
sobě čest
knížeti
slávu - 38. Zrána
v pátek
Polovce rozdrtili
jako střely
se po bitevním poli rozletěli
polovecké
krasavice unášeli
s nimi zlato
látky
závoje
aksamity - 39. šperky
stříbro
roucha
přehozy
perly
jež svítí
jako cesty
přes slatiny
přes močály
vzácná sukna
pokládali
místo hatí
kožišinou
třasoviště
zpevňovali - 40. Nachovou korouhev
sněhobílý prapor
šarlatovou stuhu
kopí
na stříbrné žerdi
chrabrému
Igoru
Svatoslavini - 41. Dřímají v poli
čtyři ptáčata
z Olgova hnízda
potomci
Olega
Hořeslava
Zaletěli si
daleko
předaleko - 42. Nebyli zrozeni
aby snášeli křivdu
od jestřába
od sokola
ani od tebe
černý havrane
pohanský Polovče - 43. Chán Gzak
v čele vojska
míří k velkému Donu
Končak
jak šedý vlk
letí po jeho stopách - 44. Nazítří
krvavý svit
věští ráno - 45. Z moře se valí
ocelová mračna
pohltit
čtyři slunce
Chvějivé
čepele blesků
tříští
sinavou tmu - 46. Burácí
hrom
Přívaly deště
jak střely
šlehají
z Velkého Donu - 47. Zlámou se kopí
otupí šavle
o pohanské přilby
u Donu
na Kajále
na Žalostné řece - 48. Má rodná země
už jsi za horama - 49. Z moře vstaly vichry
synové Stribohovi
nesou šípy
bičující
chrabré pluky Igorovy - 50. Země
zaduněla
řeky
se zakalily
zvedly se
sloupy prachu
po širém
bitevním poli - 51. Praporce
promluvily
od Donu
od moře
ze všech stran Polovci jdou - 52. ruská vojska
kol kolem
jako zeď obstoupili - 53. Zlobohovi syni
step
svým křikem přehradili
Rusové se
červenými
štíty zahradili - 54. Bujný ture
udatný Vsevolode
vprostřed bitvy stojíš
nepřátele
střelami zasypáváš
svým
kaleným mečem
o přilbice hřímáš - 55. kam dopadne
tvá
bohatýrská ruka
kde
svítí přilba
zlatě ozdobená
tam se kutálejí
polovecké hlavy - 56. avarské přilbice
padají rozpolceny
tvou
v krvi kalenou
šavlí
udatný
Vsevolode - 57. Strašlivé rozdává rány
bratři
kdo nehledí na povinnost
k zlatému stolci otců
ve městě Černigově
kdo nedbá o čest
život
kdo zapomněl i na svou ženu
překrásnou Glebovnu
milosti plnou paní - 58. Zašly časy pohanských bohů
minula léta knížete Jaroslava
přešly i doby
válek Olegových
prvního
z Olgovičů - 59. Oleg
dědičných práv
zbaven
bratrem svého otce
knížetem Vsevolodem
mečem
odplatu koval
sil
zrna bitev
do své rodné země - 60. Vstoupil
v hořké Tmutarakani
do zlatých třmenů - 61. a jeho děd
veliký Jaroslav
nepřítel různic
za branou času
slyšel
ten neblahý zvuk - 62. Vladimír
Monomach
Vsevolodův syn
každé ráno
zacpával si uši
na hradbách
v otcovském
Černigově - 63. Pro stejnou křivdu
Boris Vjačeslavič
bijící se
po Olegově boku
padl na krví
zbrocenou trávu
po marném boji
na Nežaté Nivě
Slávychtivost
mu podestřela
zelený rubáš
na břehu Žalostné řeky - 64. U téže Kajály
Žalné řeky
padl
v strašné
bitvě šesti knížat
také Izjaslav
Vsevolodův bratr
Syn ho vezl
na uherských koních
mimochodných
ke svaté Sofii
do Kyjeva - 65. Tehdy
Olega
Hořeslav jmenovali
bratrovražedné boje
v úrodné půdě
klíčily
mohutněly
lidské statky
ceny pozbývaly
životy vnuků Dažbohových
se v knížecích svárech
krátily
skomíraly - 66. Zřídka
se tehdy
oráči ozývali
často
přečasto
vrány krákoraly
když se mezi sebou
o lidská těla rvaly
a kavky se
svou řečí
umlouvaly
že poletí
na hody
na mršiny - 67. To bylo
v dobách velikých válek
ale
o podobné bitvě
dosud
neslyšel
nikdo
Od svítání do tmy
od tmy do úsvitu
křižují se
kalené střely
třeskají šavle
o kovové přilby
ocelová kopí
se lámou
bez přestání - 68. v neznámém
vyprahlém kraji
uprostřed
stepí
Černá země
byla
kopyty rozorána
krví zalévána
kostmi osévána
Hoře
vzchází
Ruské zemi - 69. Co to duní
co to zní
zdálky - 70. ráno
před svítáním
Igor spěchá
zastavit
ústup vojska
zželelo se mu
bratra
milého Vsevoloda - 71. Bili se den
bili se druhý
třetí den
vpoledne
padly
korouhve Igorovy - 72. Rozloučili se
bratři
na březích
Kajály
Bolestné řeky - 73. Už
vyschly proudy
krvavého vína - 74. chrabří
bojovníci
hostinu zakončili
svatební
hosty
vlastní krví zpili
sami
svoje
hlavy
za vlast
položili - 75. Tráva
žalem
hlavu kloní
strom se
smutkem
schýlil k zemi - 76. Bratři
zemi otců
smutná doba
stíhá
padlí
v dálce
trávou
zarůstají - 77. Vstala Zloba
z vojska
Dažbohových vnuků
Křivda obletěla
zemi Trojanovu
labutími perutěmi
v ústí Donu
zatleskala
vanem křídel
z celé země
žírná léta
odehnala - 78. Boj knížat
proti Polovcům
skončil
neb
bratr bratru
řekl
To je mé
a to je
také moje
Vládci
začali
malému
říkat velké
místo knížat
panuje nenávist - 79. a
pohané
ze všech stran
vítězně
táhnou
zemí - 80. Ó
sokole
daleko rozletěl ses
na lov
daleko k moři - 81. Nikdo
už nevzkřísí
chrabrý
Igorův pluk - 82. Karna
potoky slz
za ním
posílala
smolná Žela
z hlíny hrobů
vstala - 83. celou zem
ohnivým
hořem
omývala
Ženy
zaplakaly
Ženy
zavolaly - 84. Není mysl
kterou bychom
svoje milé
přimyslily
není touha
kterou bychom
svoje drahé
přitoužily
není pohled
kterým bychom
svoje muže
uhlídaly
není výkřik
abychom jím
svoje chotě
přivolaly - 85. Zasténal Kyjev velikým žalem
Zasténal
Černigov ranami poloveckými - 86. Hoře se rozlévá
Bolest
protéká krajem - 87. Vládci
druh druha
nenávidí - 88. pohanská vojska
volně
táhnou zemí
z každého dvora
berou
potupnou daň - 89. Neboť
dva chrabří
Svatoslaviči
Igor a Vsevolod
znovu probudili
osamělým bojem
zlo
které uspal
pevnou rukou
nejstarší jejich rodu
mocný Svatoslav
velký
kyjevský
hrozný - 90. Ten
úděs šířil
mračnem svého vojska
metal
meče blesků
jako vichr
vpadl
do Polovecké země
kopyty svých koní
vrchy zarovnával
jezera kalil
řeky
rozdupával
potoky
močály
blata
kamením
zasypával
Kobjaka
chána
křídly větru
vyrval
z mořského břehu
ze středu
ocelových
mocných vojsk
poloveckých
zajal
a vezl
pevně spoutaného
do kobek
svého
hradu
kyjevského - 91. Němci
Vlaši
Řekové
Moravané
Svatoslava
v písních opěvali
Igorovi
smutně vyčítají
že svou slávu
ztratil
u Kajály
čas hojnosti
hodil
do mrtvých vod
Žalné řeky - 92. Kníže Igor
přesedl
ze zlatého sedla
do sedla
zajatcova - 93. Kam zmizel
veselý křik
na ochozech
městských hradeb
kam jsi
radosti lidská
tak náhle
odletěla - 94. Měl
na kyjevských horách
Svatoslav
zlověstný sen - 95. Dnes večer
na prahu noci
mě zakrývali
říká
na cedrovém loži
rubášem
z černého sukna - 96. víno modré bravy
s pelyňkem smíšené
mi podávali - 97. z prázdných
pohanských toulců
mi slzy
obrovských perel
do klína nasypali - 98. Hýčkali mě
kolébali
laskali
a uspávali
Uviděl jsem
puklou
pozlacenou střechou
bránu nebe
dokořán
otevřenou - 99. Celou noc
od soumraku
pod hradem
krákaly vrány
křičely
nad řekou - 100. nad holou
Plesenskou plání
nad roklemi
se do hejn
slétávaly
v záři hvězd
k modrému
moři
táhly
Bojaři
řekli - 101. Tvůj rozum
pane
hoře
zakalilo - 102. Dva sokoli
zlatý
trůn otců
opustili
k ztracené
Tmutarakani
si zaletěli
vypít přilbicemi
velký Don
zatoužili
Podsekli
pohani
sokolíkům
křídla
zavěsili
na ně
ocelová
pouta - 103. Třetí den
bylo temno
na bitevním poli
dvě slunce zbledla
oba sloupce nachových
paprsků dozářily
spolu s nimi
dva mladé měsíce
zhasly
Oleg
Igorův syn
a Svatoslav Olgovič Rylský
nocí se zahalily
pod temnou hladinu moře
pohroužily
A znovu procitla
dávná
útočná touha
ve vojsku
kočovných lidí - 104. Na žalné řece
na Kajále,
světlo
tma
pokořila - 105. na Ruskou zemi
jak smečku
pardálů
Polovce
vypustila - 106. Slávu
zastřela
hanba - 107. hřímavá noc
svobodu
zahubila - 108. naše zem
pustne
pod křídly
ptáka
Diva - 109. Gotské krasavice
tančí
na březích černého moře
ruským zlatem
si do rytmu zvoní
opěvují dávnou dobu
gotské slávy
slabosti naší země
těší na mstu
za Končakova děda
chána
Šarkana - 110. Ale nás
už
radost
opustila - 111. Tehdy
Svatolsav
veliký kyjevský kníže,
otevřel ústa
aby je opustilo
zlaté slovo
slzami prostoupené - 112. Synové moji
bratři
Igore
Vsevolode
Proč jste šli
tak brzy
Poloveckou zemi
stíhat
svými
meči kalenými
proč jste šli
tak sami
dobývat si
slávu
Marně
jste bojovali
neslavně
krev
pohanů prolévali - 113. Vaše chrabrá srdce
jsou
z ocele
vykována
smělostí
zakalena - 114. Co jste způsobili
mé staré
šedivé hlavě - 115. Ani
svého bratra
černigovského
Jaroslava
nevidím
mezi vámi - 116. Řekli jste
sami si vystačíme
starou slávu
si přivlastníme
o novou
se rozdělíme - 117. Divíte se
že stařec omládl - 118. Sokol
když ztrácí peří
zvysoka
střeží své hnízdo
nedá mu ublížit
nikdy
od nikoho
Igore
kníže
tvoje hvězda zhasla
stromy
žalem
listí odhodily
na Rosu
na Sule
dobyli naše města
a tvé statečné vojsko
už
nelze vzkřísit - 119. Běda
přichází
těžká doba
Všichni mě opustili - 120. Zem
stíhá
neblahý čas - 121. V Rymově
sténají
pod šavlemi
v Perejaslavi
Vladimír Glebovič
pod ranami - 122. Zármutek
padl
na hlavu
Glebova syna
Staroslavné město
veliký Černigove
kde je
tvůj kníže Jaroslav
silný
bohatý
mocný
se svými bojary
velmoži
s nesčetnými zástupy vojska
s oddíly kovujů
nomádů
na víru obrácených
s Moguty
Tatrany
Šelbiry
s Topčaky
Revudy
Olbergy
kteří
útočným křikem
bez štítů
s pouhými noži
vrhají
slávu svých dědů
na pluky nepřátel
jako
strašlivou zbraň - 123. Velkoknížectví Suzdalské
kde je tvůj pán
Vsevolod
Velké Hnízdo
Nepomýšlí
přiletět z dáli
k zlatému
stolci otců
podepřít trůn
z něhož
i jeho
předkové vládli
Vsevolode
Kníže
ty můžeš - 124. Volhu
vesly z břehů vylít
vyčerpej
i Don
přilbami
svých mužů - 125. Kdybys
ty
vedl
naše vojska
Polovčanku
by za dvě
Polovce
za hrst
máku
prodávali - 126. Ty
na bitevní pole
můžeš
z obrovských praků
metat
jak živé střely
Rjazaňská knížata
udatné
Glebovy syny - 127. Koruno země
kde jsi
bujný Ruriku
a ty
Davide Smolenský
bratři
pravnuci Monomana
Neplavaly
vaše
pozlacené přilby
na prolité krvi
jako zděšené
labutě
na hladině - 128. Nekřičela
vaše
statečná družina
jako zvíře
proťaté
kalenou šavlí
daleko
v Neznámém
poli - 129. Pánové
pro křivdu této chvíle
pro čest
pro svoji zemi
pro rány
Igorovy
Igora
Svatoslavova syna
vstaňte
ve zlatých třmenech - 130. Haličský
Jaroslave
Osmomysle
Vysoko sedíš
na svém
zlatě okovaném
stolci
Karpatské hory
svým vojskem
železným
podepíráš
Samému králi
mocnému
uherskému
jsi hrdě
do cesty
vstoupil
Na Dunaji
jsi bránu země
uzavřel
svými pluky
Nad mraky
metáš
obrovská
břemena
vojska
v bojích
zkušená
neohrožená
i
hejna kupců
bohatě
zásobená
vzácným
drahým
zbožím
na cestách
přetížená
Spravuješ
svými soudy
země
až po samý Dunaj - 131. Pověst o tvé síle
teče širým krajem
Kyjevskou bránu
mocí
otevíráš
Sultány
přes moře
střelami zasypáváš
ze zlatého
stolce svých otců - 132. Vyšli
pane hroznou střelu
i na Končaka
pohana
poloveckého
kočovníka
za Ruskou zem
za rány Igorovy
Igora
Svatoslavova syna - 133. Kde jsi
haličsko-volynský kníže
Romane Mstislaviči
Jako lev
jako zlý rys
se vrháš na pohany
jako krokodýl je hubíš
jak orel křižuješ zemí
jako tur
chrabře se biješ
Kde jsi
Mstislave
kníže peresopnický
Statečná mysl
váš rozum
pozvedá k činům - 134. Vysoko
k nebi
vaše
odvaha stoupá
jak dravý sokol
když plachtí
opřen
o stěny větru
dychtivý
uchvátit kořist
směle
se na ni vrhá - 135. Vaši silní bojovníci
v Polské zemi
zakalení
chrabrá těla
železnými
brněními
zakrývají
smělé hlavy
latinskými
přilbicemi
pokrývají
Pod nimi se chvěje zem
před nimi mnohé kraje
Chinova
Litva
Jatvezi
Dermelové
Polovci
svoje
oštěpy odhodili
hlavy
sklonili
pod vaše
kalené meče - 136. См. фрагмент118
- 137. См. фрагмент118
- 138. Knížata
Don volá
čeká na vítězství - 139. Smělí Olgoviči
už
boj započali - 140. Mocná Volyni
Ingvare
Vsevolode
všichni tři Mstislaviči
bohatýři
ze slavného rodu
Nedobyli jste si
vládu
vítězstvími - 141. Kde jsou
vaše
přilbice pozlacené
sudlice polské
štíty ozdobené - 142. Uzavřete bránu
do pohanských stepí
hradbou
kalených střel!
Za svoji zemi
za rány
statečného
Svatoslavova syna - 143. Hraniční řeky
smutkem vysychají
neochrání
města
před pohanským vpádem
Sula neteče
proudy stříbrnými
k Vladimírově
hrdé Perejaslavi
Jen bahno Dvina
mezi břehy valí
k mocným
polockým městům
doléhá
útočný ryk - 144. Izjaslav
Vitebský
Gorodenský
Vasilkův syn
jediný z Vseslavičů
rozezněl meči
těžkými
ocelovými
struny litvanských přilbic
a pochoval
slávu
Vseslava
svého děda
když padl
pod červeným
štítem
na krví
zrosenou trávu
na ostřici
posekán
ostrými
meči
litvanskými
Uložili ho
na smrtelné lože
se Slávou
jeho
nejvěrnější Paní - 145. Život
ho opustil
posledními
slovy - 146. Naše družiny
Igore
skryl
rubáš
supích křídel
Krví
našich ran
se zpije
divoká
zvěř - 147. A jeho bratři
Bračislav
Vsevolod
vitebští vládci
s ním nebyli
v této bitvě
Samojediný
duši
čistou perlu
vypustil z těla
prorvaným
okružím zlatým - 148. Hlasy ztichly
odešla radost
z osiřelých hradeb
naříkají
trubky - 149. Rode Jaroslavův
a vy
poločtí
potomci Vseslavovi
skloňte praporce
poskvrněné
uložte meče
o bratry
otupené - 150. neboť jste se
zřekli
slávy dědů - 151. jen
bratrovražedný boj
přivedl do našich krajin
útlak
a moc
z pohanských
kočovných stepí
jen
vaše spory
otevřely Polovcům cestu
do kyjevských
zemí
i do dědičného
údělu Vseslavova - 152. Na sklonku
prvního
pokolení bohů
v posledním
sedmém
věku Trojanově - 153. metal Vseslav
los
o milou
sobě pannu
o velký
zlatý
stolec kyjevských knížat - 154. Uchopil
vprostřed města
kopí
pohanské vzpoury
jediným
velkým krokem
ze žaláře
se pozvedl
k trůnu - 155. Po
sedmi nových lunách
od Kyjevanů
prchl
jako zvíře
se štval
půlnoční
šedivou mlhou - 156. Třikrát v životě
měl
na dosah ruky
štěstí
Roztříštil pevnou
bránu Novgorodu
vysmál se síle
kterou
dal městu
otec jeho soků
Jaroslav
moudrý kníže - 157. jak vlk
za svitem luny
se přihnal
k Neblahé
řece
Na Němize
hlavy pokosili
na mlat
život
lidský
položili
ocelovými
cepy vymlátili
duše
jak plevy
od těl
oddělili - 158. Ne dobrým zrním
kostmi
synů mé země
byly posety
krví
smáčené břehy
řeky - 159. Vseslav
kníže
lidi rozsuzoval
knížatům vládl
města
podmaňoval
Sám
nocí
těkal
jako vlk
pod hvězdami
Z Kyjeva
do Tmutarakaně
doběhl
před kuropěním
v hrozné
podobě vlka
předhonil
samotné
Slunce - 160. V Polocku
rodném
u svaté Sofie
zvony
svého pána
na jitřní mši
zvaly
Vseslav
jejich hlahol
v kyjevských
kobkách
doposlouchal - 161. Třeba
měl
prorockou duši
v těle
napolo vlčím
neušel
nejtěžším strastem
i jeho
dohnalo
hoře - 162. Řekl o něm Bojan
slova
jež zpíval vládcům - 163. Buď chytrý
lstivý
mocný
a hbitý
jako pták
soudu věků
stejně
neunikneš - 164. Ó
plakat
sténat
musíš moje země
při vzpomínce
na svoje
mladá léta
na slavnou
dobu
prvních
velkých
knížat - 165. Tehdy
žádnou mocí
nebylo možno zdržet
velkého Vladimíra
na hradě
nad Kyjevem - 166. I nyní
se zvedly
pluky
Rurikovy
a Davidovy
jejich praporce
však
vlají
do různých stran - 167. Bez konce
zpívají
kopí - 168. Jaroslavnin pláč
se nese
nad velkou řekou
jako když
na šedivých křídlech
letí
oživlý žal - 169. Potáhnu s racky
volá
po proudu Kajály řeky - 170. rukávy křídel
smočím
do mrtvých vod - 171. Budu ti
Igore
muži
omývat živoucí vodou
krvavé rány
které
na těle máš - 172. Jaroslavna
v Putivli
ráno
naříká a volá - 173. ó Větře Vánku
Pane
Proč tak prudce věješ
Pane - 174. Proč na svých hebkých křídlech
neseš
pohanské šípy
na vojska
mého
muže statečného
ó Pane - 175. Nestačilo ti
nad širou zemí létat
na modrých mořích
koráby
zkolébávat
Pane - 176. Proč jsi musel rozvát moji radost
po hořké stepní trávě
po kavylu
ó Pane - 177. Jaroslavna
ráno
pláče
v Putivli
na hradbách
volá - 178. ó Slovutný Dněpře
Věčná
Svobodná Řeko
Volně se valíš Poloveckou zemí
nezastaví tě
vysoké kamenné hory
Dněpře
Svobodná Řeko - 179. K vítězství jsi nesl
svými
prsty průzračnými
sinalými
lokty třpytivými
koráby
s pluky Svatoslavovými
ke Kobjakovým stanům
mezi dvěma
moři modravými
Věčná
Svobodná Řeko - 180. Přines nyní
do mých pustých dlaní
miláčka mého
muže zajatého
Dněpře
Ať na ním nemusíš
ráno co ráno
nosit
hedvábnými
vlnami znavenými
ostré kameny slz
daleko k černému moři
ó Dněpře
Velká
Svobodná Řeko - 181. Jaroslavna ráno pláče
v Putivli na hradbách stojí
volá
do širého kraje - 182. světlé
třikrát světlé Slunce
Živote lidí
Pane
všem jsi teplé
všem jsi milé
všem jsi krásné
všem jsi jasné
Ó Pane - 183. proč jsi se
tak strašně opřel svými
paprsky
žárem okutými
do pluků
mého milého chotě
Pane
Ó Slunce
proč jsi v suché výhni
luky žízní oslabilo
proč jsi toulce zemdleností
místo šípy naplnilo
Živote lidí
Věčné Slunce
Pane - 184. K severu
moře
svoje vlny
vzdulo
K severu
se ženou
nízká
temná mračna
Knížeti Igorovi
Bůh
ukazuje cestu
z Polovecké země
do země Ruské
k zlatému stolci
otců - 185. V červáncích
vyhasl den
Igor spí
Igor bdí
Igor v mysli
dálku měří
z krajů
při ústí Donu
do země
při malém Donci - 186. V půlnoci
za řekou
stojí
osedlán kůň
Věrný Laur hvízdl
posílá
smluvený vzkaz
Igore
nadešel čas
Igore
kníže
prchni
ze zajetí - 187. Zazněl výkřik
země
zaduněla
trávy
se rozvlnily
stany
polovecké
se hnuly
proudily - 188. Igor
jak hranostaj
se mihl
do rákosí
jako bílý kačer
přeletěl
černou řeku - 189. vyrazil
na nedočkavém koni
jako
lačný vlk
z něho
do stepi skočil - 190. pádí
nezměrným krajem
k zátokám
rodného Donce
Jako sokol
vzlétl
mezi mraky
k snídani
na oběd
k večeři
husy a labutě
lovil - 191. Bílý sokol
letí pod oblaky
Laur
šedý vlk
po zemi
stín mu dělá
rosou potu
zemi
pokropili
rychlonohé
koně
zchvátili
předhonili
Datel ťuká
ukazuje
Igorovi
cestu k řece
Slavíci
zaklokotali
Svítá - 192. Promluvil Donec
- 193. Ó kníže
Igore
mnoho máš nyní
slávy
Končak
nelibosti
naše rodná země
veselosti - 194. Promluvil Igor
- 195. Ó Donče
i ty
máš
mnoho slávy
že jsi svého syna
vlnami zkolébával
na stříbřitých březích
mu trávu
podestýlal
teplo svých mlh
pro něj rozprostíral
stinné větve stromů
nad ním rozevíral - 196. že ho
na útěku
tvůj
bílý kačer
varoval v zátočinách
plaché kajky
v pěně
na peřejích
rackové
vysoko
ve větru
nad hladinou - 197. Taková nebyla kdysi
říkají
řeka Stugna
úkladný
má proud
teče v ní mnoho
polovecké vody
hltá cizí řeky
z nepřátelských stepí
rozlévá se v ústí
do mohutné
šíře
Tam
pohltila
knížete Rostislava
Monomachova bratra
na dně záludného
brodu
tělo skryla
pod temný břeh
je
mrtvé
přivábila - 198. Až
do našich dnů
pláče
na břehu řeky
Rostislavova matka
pro svého syna
mladičkého
knížete Rostislava - 199. Květy žalem
opadaly
stromy bolem
zavzdychaly
Řekl kdysi Bojan
pěvec dávných časů
ženě
Olega Hořeslava
Zle
hlavě
bez těla
těžko
tělu
bez hlavy
Těžko
Ruské
zemi
bez Igora - 200. Step mlčí
ani
straky
se neozvaly
Igorovu stopu
hledá
Končak
a Gzak - 201. Vrány nekrákají
kavky nevolají
straky neskřekají
jen plazi
suchou
travou prolézají - 202. См. фрагмент191
- 203. Chán Gzak mluví
k chánu Končakovi - 204. Když nám
sokol
letí k svému hnízdu
máme ještě
syna Vladimíra
ve stejné bitvě
s otcem zajatého
vložme na tetivu
pozlacenou střelu
probodněme bílé
hrdlo
sokolíka - 205. Gzakovi
řekl Končak - 206. Když
sokol
letí k svému hnízdu
spoutejme
mou dcerou
krásnou pannou
sokolíka
ve stejné bitvě
s otcem zajatého - 207. A znovu mluví
Gzak ke Končakovi - 208. Když spoutáme
tvou dcerou
krásnou pannou
sokolíka
ve stejné bitvě
s otcem zajatého
nebudeme mít
pannu ani jeho
přijdou nás
klovat
v našich
volných stepích
hejna
ruských
sokolů rozzuřených - 209. См. фрагмент199
- 210. См. фрагмент199
- 211. Vyšlo slunce
Igor
vstoupil do rodné země - 212. Zpívají dívky
daleko na Dunaji
vítr
nese zpěv
přes moře
do Kyjeva - 213. Igor
jede
Boričevskou plání
k chrámu
Matky Boží
vysoko
nad Kyjevem - 214. Země se radují
města se veselí - 215. Když od nepaměti
zní zpěv na oslavu knížat
zazpívejme i my
vládcům již panují nám - 216. Sláva světlu
Igoru Svatoslaviči
Sláva síle
bohatýru Vsevladovi
Sláva mládí
Vladimírovi
synu Igorovu - 217. Buďte dlouho zdrávi
knížata
i jejich bojovníci
chraňte svobodu
před vpády
nevěřících - 218. Knížatům i družině
sláva
Bože můj
staniž se
Amen.
Ссылка
Если вы используете корпус в научной работе, пожалуйста, сошлитесь на эту публикацию:
Орехов Б. В. Параллельный корпус переводов «Слова о полку Игореве»: итоги и перспективы // Национальный корпус русского языка: 2006—2008. Новые результаты и перспективы. — СПб.: Нестор-История, 2009. — С. 462—473.